Eva Víchová o domácím vzdělávání

Eva Víchová o domácím vzdělávání

Jak reaguje Vaše okolí na domácí vzdělávání  ? Jak probíhá školní rok a zkoušky ?  na vše najdete odpověď v tomto článku

EVA VÍCHOVÁ

Naše úžasná zákaznice od samého začátku a taky skvělá máma tří dětí.

 Jak zvládá kombinovat děti na domškole, domácnost, práci a péči o sebe ? 

Evko, mohla bys nám říct něco o sobě? 

Ahoj! Jsem máma 3 skvělých dětí a žena úžasného muže. Miluju být mámou a zároveň ženou, která vnímá sebe a svoje potřeby, dělá co jí baví a moc ráda tráví čas sama se sebou i se svými přáteli. Jako malá jsem hodně sportovala a zároveň se do mých aktivit promítala i moje kreativní duše - milovala jsem trávit hodiny u šicího stroje s babičkou, u stříhání látek a tvoření různých modelů pro panenky nebo pro sebe. Po narození dcery Gábinky jsem se k šití vrátila a zároveň vnímala, jak moc mě ovlivňuje její přítomnost. Kolik věcí se díky její přítomnosti učím sama o sobě i o vztazích nejen kolem mě, ale hlavně o vztahu sama k sobě. To se ještě mnohem více umocnilo po narození dvojčat - kluků, kteří ze mě nekompromisně vytahují to, co jsem netušila, že v sobě mám, ať už jde o silné emoce nebo mou vlastní vnitřní sílu, která díky jejich příchodu nabrala na obrátkách.

Čemu se v současné době věnuješ a čím se živíš? 

Momentálně se věnuji zejména tématu rodičovství. Nechci lidem předhazovat žádný koncept "takhle je to správně", ale můj záměr je navést lidi právě tam, kde sami cítí, co je správně a jak nejlépe přistupovat ke svým dětem. To místo, můžeme ho nazývat třeba intuice, všichni máme v sobě, jen se nám během dětství a dospívání trochu vzdálilo a je pro nás tak někdy těžké k němu opět najít cestu. Vnímám to tedy tak, že provázím rodiče k vědomějšímu rodičovství skrze vlastní sebepoznání.

Spolupracuji také s mojí kamarádkou na různých projektech pro ženy a mámy, momentálně ten nejsrdcovější z nich se jmenuje Zdravá máma, kde krom rodičovství narážíme také na téma partnerství, výživné stravy, cirkadiánního rytmu a vlastní sebehodnoty, od které se vše odvíjí.

Věnuji se stále i šití, při kterém si užívám celý proces od tvorby střihu po balení objednávek. Je pro mě důležité, jaký materiál si dávám na tělo, proto šiji z certifikovaných organických materiálů, které jsou k naší pokožce šetrné a navíc velmi příjemné.

Máte doma jednu domškolačku a dva 4 leté kluky, jak zvládáš kombinaci o domácnost, děti, práci a péči o sebe?

Nechci si přehnaně fandit, ale myslím, že to zvládám dobře :). Samozřejmě jsou chvíle, kdy si řeknu "mám toho plný zuby", ale vždy se dokážu zase vrátit do toho svého středu, kde vím, že vše je jak má být a že i ty náročnější chvíle a s tím spojené emoce k tomu patří. Když jsou děti doma, komunikuji s nimi i své potřeby, domlouváme se na společné hře a na tom, kdy já se budu věnovat sobě nebo své práci, která mě moc baví, a oni zase své hře, která je moc baví. Z mého pohledu je to hodně o komunikaci nejen s dětmi, ale i s partnerem, a také opět o již zmiňované sebe-hodnotě, sebe-vědomí, ve smyslu - jsem si vědoma sama sebe, vím, co potřebuji a tím pádem vím, kde jsou mé hranice, dokážu je pevně komunikovat a reflektovat u toho i druhou stranu.

Určitě je potřeba brát v potaz i věk dětí, s ročním dítětem je to jiné, než s pětiletým. Potřeby miminek a malých dětí jsou pro mě "akutnější" a tudíž častěji ustupuji ze svých vlastních potřeb. S vývojem a přibývajícím věkem dítěte se ale vyvíjí i schopnost empatie a chápání toho, že i druhý člověk má své potřeby. Zároveň mám pocit, že respektováním svých potřeb a tužeb ukazuji dětem, že je to v pořádku a že naší cestou v životě nemusí být neustále podřizování se druhým a potlačování sebe. Je to pro mě tedy vše o nějaké rovnováze.

Věděli jste ihned po narození Gábinky, že se vydáte cestou domácího vzdělávání, nebo vás k tomu nějaký konkrétní důvod vedl? 

Myslím, že jsme k tomu směřovali ještě před dětmi. Naše společná cesta s mým mužem se odlišovala od "normálu" v různých tématech, ať už to byl přístup ke zdraví, k životu obecně nebo postupně právě přístup k dětem. Nejdůležitější pro nás vždy bylo nechat dítě, aby se mohlo samo rozhodnout. Pokud by nám tedy některé z našich dětí řeklo: "Chci do školy", nemáme s tím žádný problém. Což se mimochodem nyní děje u téměř sedmileté Gábinky, která chce zkoumat i další možnosti krom domškoláctví a my jí v tom určitě nechceme bránit. Stejně tak naši kluci ve skoro 4 letech řekli, že chtějí chodit do školky, kam chodí Gábinka, a tak tam začli chodit. Reagujeme tedy v tomto ohledu na děti, zároveň vnímáme i naše možnosti a neřešíme kdy se kam chodí dle nějakých zavedených norem. Samozřejmě ale dodržujeme pravidla, která tu jsou v rámci vzdělávání nastavená, tedy že dítě od věku 5 let je vedeno ve školce a následně v 6 letech ve škole.

Konkrétních důvodů, proč je nám sympatické domškoláctví, je spousta. Oba s manželem vnímáme, že dítě je schopné naučit se cokoliv ve chvíli, kdy to potřebuje, čímž je neustále podporovaná vnitřní motivace dítěte. Když ale někdo dítěti říká "Teď musíš umět tohle, i když na to nejsi připraveno, a musíš to umět dobře, jinak dostaneš špatnou známku, a musíš se to učit způsobem, který ti já ukážu, protože ten jediný je správně", vnitřní motivaci střídá motivace vnější, která je často založená na používání odměn (například ve formě dobré známky, pochvaly, slíbené sladkosti nebo delšího času u televize) a trestů (například špatná známka, vzbuzování pocitů viny, vyhrožování, fyzické tresty, emoční vydírání atd.). Nijak tím nehaním školy ani nikoho, kdo ve školách působí. Takhle to vnímáme my a nemáme potřebu tenhle náš "koncept" někomu vnucovat. Každý máme jiné možnosti. jiná přesvědčení a podle toho konáme.

Domácí vzdělávání se často začíná řešit kolem pěti let dítěte, říkám to správně ? Jaké jsou první kroky ? 

Ano, je to tak. Našli jsme si školku, která souzní s domácím vzděláváním a tam jsme Gábinku zapsali. Následně jsme byli na "přezkoušení" ke konci školního roku a pak zapsali Gábinku ve škole, kterou jsme opět vybírali tak, aby to bylo nějakým způsobem v souladu s našimi hodnotami. Pro zápis do školy je v rámci domácího vzdělávání potřeba posudek z Pedagogicko-psychologické poradny, ke kterému ředitel školy může přihlédnout.

Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí je ale vždy na řediteli školy, ať už je výsledek posudku jakýkoliv. Do tzv. kmenové školy se pak jezdí na "přezkoušení" 2x ročně, není tedy problém vybrat si i školu mimo vaše blízké okolí. Pro nás bylo zásadní, aby přezkoušení probíhala formou portfolia, kdy si dítě během roku tvoří vlastní projekty, vlastní portfolio, věnuje se tomu, co ho baví a kde má vnitřní motivaci, následně to na přezkoušení v kmenové škole prezentuje.

V případě, že rodiče nemají vysokoškolské vzdělání,  musí se řešit garant po celou dobu domškoláctví ?

Je to ještě trochu jinak. V případě prvního stupně, tedy 1. až 5. třída, potřebujete doložit s žádostí o domácí vzdělávání a posudkem z PPP také maturitní vysvědčení. Až na druhém stupni je třeba, aby byl doložen vysokoškolský diplom - stačí zde ale bakalářský titul v jakémkoliv oboru. Pokud toto není možné doložit ze strany rodičů, může se využít garant, tedy osoba, která dané vzdělání má a která se může podílet na vzdělávání dítěte.

Jak probíhá Váš školní rok a zkoušky ? 

Jak jsem zmiňovala, 2x do roka nás čeká prezentace portfolia neboli přezkoušení, jak se tomu běžně říká. Zatím máme za sebou jedno takové "přezkoušení" a uvozovky jsou zde opravdu na místě, protože v naší kmenové škole šlo poprvé spíše o povídání si nad materiály, které si Gábinka z domu přinesla. Ze školy máme k dispozici myšlenkovou mapu, kde si s Gábi můžeme zaznamenávat pokroky a pokud chce, tvořit projekt na nějaké téma. Naše dny během roku jinak probíhají vlastně pořád stejně, bez ohledu na to, v jakém jsou děti věku. Děláme co nás baví, stýkáme se s kamarády, jezdíme na výlety, momentálně stavíme domek, takže máme o zábavu postaráno :).

Děti se učí naprosto přirozeně, častokrát ani s manželem netušíme, kde se Gábinka naučila něco nového. Když jí nebo kluky něco zajímá, povídáme si o tom, přečteme si knížku, koukneme na dokument, zahrajeme si hru. Neřešíme, co bude až...,ale reagujeme na aktuální situace. Například teď zprostředkováváme Gábince možnost být pár dní v místní Montessori škole, protože projevila přání trávit čas se staršími dětmi. Navrhli jsme tedy několik možností a je na ní, co z toho si vybere.

Jak reaguje Vaše okolí na domácí vzdělávání  ? 

Myslím, že teď už to nikoho moc nepřekvapuje :). Ze začátku z toho byla rodina nesvá, samozřejmě nám chtěli pomoct a upozornit nás na možná rizika. My jsme si ale svou cestou byli vždy jistí, proto si rádi vyslechneme názor, uznáme strachy druhých a jdeme dál tam, kam nás intuice vede. Naši nejbližší přátelé to mají nastavené stejně jako my, takže tam je naopak velká podpora, porozumění a společné téma, kde se vzájemně obohacujeme. Myslím, že dnes to již není takové tabu jako v době, kdy tu alternativní školy a domácí vzdělávání začínalo. Otevírá se čím dál více svobodných škol a povědomí o jiném způsobu vzdělávání roste. Určitě ale vnímám, že tahle cesta není pro každéh.

Jak jsem psala na začátku, každý jsme v jiné životní situaci, každý máme svá přesvědčení, svou "pravdu". Někdo se bude cítit dobře v klasickém školství a někdo ne. Proto mi přijde super, že možnosti tu jsou a není jich málo.

Můžeme Vaši cestu domškoláctví někde sledovat ? 

Můžete sledovat naší cestu na IG profilu @spolubyti. Prolínají se tam různá témata včetně domškoláctví, partnerství a rodičovství. Zároveň tam sdílím i svou vášeň k šití a jsem si jistá, že brzy se do obsahu bude promítat i náš domek a zahradničení :).